bitva Modřice
Letošní, v pořadí již třetí ročník bitvy v Modřicích, pořádaný šermířskou skupinou Carpe Diem, se tentokráte nesl ve stylu velkého obléhání. K totální destrukci, byla na bojišti připravena palisádová tvrz, obehnaná vodním příkopem, jištěná trebuchetem a především zuřivě bráněná odhodlanou posádkou. Proti této síle, se na druhé straně šikovala horda přinejmenším tak stejně odhodlaná a krvelačná, mezi kterou samozřejmě nechyběli ani Rytíři Země Moravské, toho času společně se Slezskými žoldnéři, společně v četě honců. Oněch sympatických chlapíků, kteří pobíhají po bojišti za hlavní linií a neustálými nečekanými průlomy a obchvaty na všech možných i nemožných místech značně nepříteli znepříjemňují život.
Nutno podotknout, že inspirováni údery bubnů a posilněni doznívající hladinou alkoholu z předbitevní přípravy minulého večera, jsme se tohoto úkolu zhostily s plným nasazením a nepředstíraným nadšením, neboť díky neustálému pohybu, nebylo na celé nepřátelské straně oddílu, do něhož by jsme si nesekli. Co se týče celkového vývoje bitevní situace, obránci se značně přecenili, když se rozhodli prvnímu útočnému náporu čelit před pevností, jelikož ten je v dosti krátkém čase zahnal do pomíjivého bezpečí palisád.
Zatímco se některé útočné oddíly marně snažili ztéci opevnění, byla k tvrzi přistavena obléhací věž. Obléhací věž, pod kontrolou těch nelepších a nestatečnějších bojovníků, umožnila těmto přístup do pevnosti, jejíž zoufalí obránci, v marné snaze zachránit si život, opustili své opevnění a vyběhli do otevřeného pole. Tam už ovšem čekali další útočné oddíly, které odříznutím veškerých ústupových cest uzavřeli smrtící past. Zoufalí obránci, vědomi si toho, že jsou beznadějně obklíčeni, kladli dosti rezignovaným způsobem spíše symbolický odpor a byli během krátkého okamžiku do jednoho pobiti.
A tak byla modřická pevnost, i když za cenu těžkých ztrát nakonec dobyta.