bitva Hukvaldy
Přelom července a srpna bývá tradičně pro české šermíře ve znamení velkolepého boje o hrad Hukvaldy, přičemž Rytíři země Moravské, společně se Slezskými žoldnéři, pochopitelně nemohli chybět. Navzdory důkladné předbitevní přípravě, jež proběhla pátečního večera, se nám podařilo dát se sobotního dne vesměs dohromady a již v časných odpoledních hodinách se hlásit v armádě obránců ku prvnímu ze tří plánovaných střetů.
Na hlavním nádvoří se sešikovaly dvě bojechtivá vojska, přičemž po ne zrovna přátelském rozhovoru jejích velitelů zaujala bojová postavení. Obě strany si nárokovaly vlastnictví hradu a nikdo ze zúčastněných ani na okamžik neuvažoval o mírovém řešení. Šiky útočníků se odhodlaně daly do pohybu a se překvapivou rozhodností udeřily na naše linie. Prudkost jejich nápory obránce dosti zaskočila a ti se tedy po chvíli dosti rázným tempem odebrali na návrší za palisády a to s poněkud naivní myšlenkou, že zde se již bez problémů udrží. Ovšem toto značně provizorní opevnění během okamžiku povolilo a obránci měli co dělat, aby se alespoň většina z nich dostala do bezpečí druhé brány. Jenom díky neohrožené rozhodnosti oddílu štítonošů, kteří svým včasným zásahem zatarasili, po ústupu hlavních sil, vstup do hradu, se podařilo zabránit nejhoršímu. Jejich pavézová zeď se stalo pro útočníky nepřekonatelnou překážkou a celý boj tak uvízl na mrtvém bodě, kdy se na malém prostoru druhé brány přetlačovali dvě hordy těžkooděnců. Oba vojevůdci se tedy dohodli na dočasném příměří.
Zaskočeni silou nepřítele, rozhodli se obránci čelit druhému náporu v prostorách zatarasené čtvrté brány. Agresoři se však chopili beranidla a bez ohledu na ztráty se vyřítili vstříc salvám šípů a záplavám vařící vody, odhodláni bránu za každou ceny prorazit. To se jim sice nakonec povedlo, avšak tohoto malého vítězství si příliš dlouho neužili, neboť obránci se na ně vyvalili jak jarní povodeň a bez milosti je hnali ven. Vytlačili ze čtvrté i třetí brány, druhou bránou je prohodili rychlostí střely a boj se opět přenesl na hlavní nádvoří. Zaskočení útočníci neměli čas se ani pořádně sešikovat, když na ně udeřil hlavní nápor těžkooděnců, zatímco oddíl Slezských a Moravských provedl průlom a následný obchvat, který dokonal dílo zkázy. Vyčerpaní a naprosto demoralizovaní útočníci hromadně opouštěli již tak dost rozpadlou formaci a v zoufalé snaze spasit holý život prchali vstříc první bráně, avšak než měli šanci se tam vůbec dostat byli do jednoho nemilosrdně pobiti oddílem honců. Po tomto masakru byl hrad opět pevně v rukou obránců.
Pozdě k večeru se útočníci, posíleni příchodem čerstvých vojáků, sice ještě jednou pokusili o zvrat celé situace, ale obránci hradu, značně povzbuzeni předchozím velkým úspěchem, si již nenechali vítězství uzmout a rozhodným způsobem agresory ze své pevnosti vyhnali, která jim tímto navždy zůstala v držení.